To je tak, když se všechno začne srát.

Pondělí v 16:26 | BÁRA |  BLOG
Řekla bych to asi tak: Dneska mi začala škola.

Co mi začala první hodina, tak se moje naštvání akorát stupňovalo až moje naštvání vyvrcholilo v Dopravním podniku města Brna, kde jsem pomalu poslala do háje jednu ženskou.

Nejdřív mi ranní přednášku učitel přehodil na pozdější čas. Prakticky jen kvůli tomu, že se nikomu nechce vstávat. Ale že se to pak už pár lidem jednou za 14 dní kryje a že ti druzí pak budou chodit i do práce (viz já), to už je jedno. Hlavně že se vyspinkáme. Takže přijdu prakticky o jeden předmět. Ne že by vadilo, že tam nebudu chodit! Beze mně se přece obejdou! Někdo by byl možná rád, že někam nemusí chodit, ale já taková nejsem. Mám ráda SVOJE zápisky.

Pak jsem si s radostí konečně vyzvedla potvrzení o studiu a hurá na dopravní podnik, abych si udělala zas ÚPLNĚ novou kartičku, protože v Brně to prostě nefunguje tak, že si dokupujete jen "kupony", ne, musíte furt jak kreténi po tom, co vám přestane platit ISIC, obnovit i kartičku s fotkou, kterou tim odlepováním prakticky zničíte a můžete se jít pomalu vyfotit znova. Takže hezky znova vyplnit i pitomý formulář na pitomou šalinkartu. Když jsem konečně vystála zas kilometrovou frontu k přepážce, tak jsem se tam už už chystala, když mi paní vysvětlila:

"No ale my potvrzení o studiu neberem. Musíte mít ISICA."

To už jsem fakt vypěnila. Byla jsem tam už podruhé. Poprvé jsem zapomněla, že ačkoliv mi ISIC platí do prosince, a do prosince by platila i nová čtvrtletní šalinkarta, tak musím mít nový kupón. A dneska se prozměnu dozvím, že posraný potvrzení o studiu letošní rok už neberou. Lidi já jsem tak naštvaná! Potřebuju se z toho fakt vypsat. Když mě pak přešlo naštvání, bylo mi skoro až do breku. Šetřím teď každou korunu a budu zbytečně vyhazovat peníze ještě za lístky. Ještě se mi tu nestalo, že bych tu napoprvé dostala tu lítačku. Teda pardon, šalinkartu - protože tady se pomalu neví, co lítačka je. To je moc "západní" pojem. A ISIC mi je navíc akorát tak na dvě věci. Na šalinkartu, a na to, aby mi překážel v peněžence. Ve škole ho na nic nepoužívám, měl by mi otevírat učebny, ale když jsou zablokované, tak je to stejně jedno.


To by byl můj začátek semestru. Co váš začátek?
 

Oblíbené stránky

14. září 2018 v 14:57 | BÁRA
Stránky zde uvedené ráda navštěvuji. Nejedná se o "spřátelení blogů".

Blog švédské make up artistky, kterou naprosto zbožňuju:



České blogy, které ráda navštěvuju:



Stránky postupně obnovuji.

Design pro PRECIOUSMOMENT

14. září 2018 v 9:58 | BÁRA |  DESIGNS
Je to nějaká doba, co jsem sem házela článek s dotazem, zda by někdo ode mně nechtěl vytvořit design pro blog - a jedna slečna se opravdu ozvala, tímto děkuji za důvěru a snad bude design nějakou dobu sloužit :-). Jedná se o převážně povídkový blog, kouknout se na něj můžete tady:


Náhled designu pod perexem.
 


ADRIFT (2018) | Než přišla bouře

11. září 2018 v 9:18 | BÁRA |  FILMY
Film natočený podle skutečné události. Tami se odpoutala od dřívějšího života a rozhodla se procestovat svět. Někde chvilku zůstane a vydělá si peníze na další cestu. Potká Richarda. Jako kdyby byli pro sebe stvoření - on už proplul půlku světa a chystá se dál - vidí v Tami spřízněnou duši a chce, aby plula s ním. Bohužel je zastihne krutá bouře, která jim naprosto zničí loď. Pokud nechcete spoiler, nečtěte dál.

Já jsem z toho filmu nemohla. Ještě když víte, že se to opravdu stalo. Za titulky potom běží fotky skutečné Tami a skutečného Richarda. Jen na to vzpomínám a jde mi mráz po celém těle. Navíc hlavní dvojici ztvárnili herci, které mám ráda: Shailene Woodley a Sam Claflin.

V té první polovině filmu si říkáte - oni to určitě dají. Přežijou. Budou spolu až nadosmrti. Richard je sice smrtelně zraněný, ale ona se o něj přece stará, brzo je někdo najde, dobře to dopadne! Ale tenhle příběh psal život, bohužel. V poslední třetině filmu už vám začne svítat... Co se to děje - byl vůbec Richard někdy na té lodi? Byl - ale jen dokud nepřišla bouře a jeho nesmetla vlna do vody, kde se utopil. Tami ho držela ve své mysli, aby jí pomáhal zdolat všechny těžkosti, které se na ní sesypaly.


Kdybych neseděla ve vlaku, když jsem se na to dívala, asi to celé probrečím. Je to přesně ten typ filmu jako "Než jsem tě poznala" - nevím, je ten název kvůli tomu podobný, nebo je to shoda okolností? (Samozřejmě jen český překlad)

Když se kouknete na čsfd, není tam film moc kladně zhodnocen, ale mně se líbil. Ano, uměle vytvořená bouře opravdu trochu bila do očí... ale líbilo se mi i uspořádání děje. Jednalo se o střípky, které postupně poskládaly celý obraz, rozhodně mě film nenudil.

Pokud by vás film zaujal, pro přiblížení se můžete ještě kouknout na trailer.

BÁRA

STEPHEN KING: Mlha

10. září 2018 v 14:37 | BÁRA |  KNIHY
Mlha je soubor povídek, které napsal známý mistr hororu Stephen King. Zrovna v minulém článku jsem se zmiňovala o tom, že povídky vlastně moc nemusím, protože ve chvíli, kdy se do nich sotva stihnu začíst, skončí. Proto když jsem zjistila, že jsem si půjčila povídky a ne román, měla jsem sto chutí to vrátit, ale povídky jsem nečetla už dlouho a tak jsem to kousla.

Nejvíce mi v hlavě utkvěla samotná Mlha. Možná i proto, že byla nejdelší. Představuje pro mě takovou tu typickou kingovskou povídku. Malé městečko s obyvateli, kteří se všichni znají, pohltí mlha. Nezvykle bílá, neprostupná mlha. David je s malým synkem zrovna v supermarketu, když mlha dorazila až k nim a začínají se dít děsivé věci. Něco v mlze požírá lidi. Najdou se tací, kteří tomu nevěří - ale uvěří tomu, až tu hrůzu sami zažijí či uvidí. David lituje toho, že manželku nepřesvědčil, aby na nákup jela společně s nimi. Už ji nikdy nespatří. V malém počtu se jim podařilo osídlit auto a vyrazili někam, kde by bylo líp... ale našli takové místo? To už nevíme.

Prám byl také docela děsivý. Parta výrostků se v podnapilém stavu sebere a jede na odlehlé místo "na koupačku". Už cestou k prámu si jeden z nich všimně temné skvrny na vodě, která se nezvykle rychle a nezvykle přesně přemisťuje směrem přímo k nim. Všichni doplavou na prám a po chvíli zkoumají skvrnu, která už je přímo u nich. Jedna ze dvou dívek se rozhodně tu věc trochu prozkoumat. Po zírání do skvrny tvrdí, že vidí krásné barvy a dotkne se toho - najednou ji hmota začne požírat, až z ní nezbyde nic jiného než kosti. Přežije někdo? No, úplně všechno tady nevyslepičím...


A do třetice - povídka, která ve mně zanechala silný dojem: Nezmar. Chirurg ztroskotá s lodí a octne se na ostrůvku, kde není vůbec nic. Je šťastný, když objeví pavouka, kterého by mohl sníst. Nemá pitnou vodu, nemá žádné potraviny. On ale potřebuje jíst. Začne tedy u sebe. Měl vysoce poraněnou nohu, která byla už přítěží. A tak se jí zbavil. Ukrajoval pořád dál a dál... a když došlo na jeho samotné ruce, jeho ctěné ruce, které si pěstoval kvůli vysněnému povolání... jak to dopadne, to už si můžeme jen domyslet.

Kniha zahrnuje samozřejmě mnohem víc povídek, ale tohle jsou ty, které mě opravdu nejvíc zaujaly, ale třeba taková Babička nebo Opice taky nebyly špatné. Takže moje náhodná volba v knihovně se vyplatila, rozhodně to stálo za to. Na to, že to mělo něco přes 500 stránek, tak jsem to měla za týden přečtené. Vím, je to docela dlouho, ale už nemám tolik času na čtení.

Co jste v poslední době přečetli, doporučili byste mi něco?

BÁRA

Další články


Kam dál