Červen 2018

Dvojitý Tom Hardy | Legendy zločinu (2015)

30. června 2018 v 10:54 | BÁRA |  FILMY
Tohle je film, na který jsem se dívala naposled. Legendy zločinu. Jak jsem na něj přišla? No, co si budem povídat, na Toma Hardyho je pěkný pohled Smějící se, líbí se mi, jak hraje, a v poslední době se stal ukazatelem poměrně dobrých filmů.

Film vypráví o bratrech - dvojčatech - Krayových. Konkrétně příběh vypráví Frances, přítelkyně a pozdějí manželka Reggieho. Ještě nutno podotknout, že se jedná o film podle skutečných událostí.


Roli obou bratrů zrvárnil právě Tom Hardy. Krayovi byli prostě gangsteři. V jednu chvíli to vypadá, že ten rozumnější a víc při smyslech je Reggie, ale pak se to zase zdá naopak. Ron je někdy "na zabití", bratr ho dostal z psychiatrické léčebny, ačkoliv tam měl raději zůstat. Bratři se stali postrachem východního Londýna v 60. letech 20. století.

Letem mým knižním světem | Pratchett, Gaiman, Poe, Schulz...

30. června 2018 v 10:20 | BÁRA |  KNIHY
Konečně jsem se rozhodla sepsat také něco málo o knihách, které jsem v nedávné době přečetla!


Před dvěma dny jsem (konečně) dočetla Dobrá znamení od Terryho Pratchetta a Neila Gaimana. Pratchett je poměrně profláklý ve světě literatury, Gaiman zase skrze komiksy, ale takovou Koralínu od něj vřele doporučuju - ať už film, nebo knihu, tu pohádku jsem si zamilovala. Teď už k Dobrým znamením.

Nebudu vám tady přepisovat celý děj, doufám, že to někdo z vás četl, nebo alespoň to málo, co o tom napíšu, vás třeba naláká. Máte rádi apokalyptickou tématiku? K tomu ještě velmi netradičně pojatou, plnou přešlapů a omylů na straně Pekla i Nebe? Tak tohle je přesně pro vás! Satanovo dítě je zamícháno do lidského světa a čeká na svůj úkol - započetí Apokalypsy a její dovedení do konce. Ale celý tenhle plán se trošku zašmodrchá, když se jeden Antikrist trochu pomíchá s jedním normálním děckem.

Nečekaný víkendový zvrat

24. června 2018 v 23:11 | BÁRA |  BLOG
Ve čtvrtek jsem jela z privátu domů - obvykle mi cesta trvá 4,5 hodiny i s čekáním na přestup, ale tentokrát mi cesta zabrala více jak sedm hodin. Nejdříve půlhodinové zpoždění prvního spoje a pak jsem si na jednom místě postála víc jak dvě hodiny, protože na koleje spadl strom a stihl přetrhat i troleje. Já mám vlaky ráda a jezdím jimi opravdu často - a tohle nebylo poprvé, co z těchto důvodů nejezdily vlaky. Vždycky si říkám - proč sakra ty cesty trochu nepročistí, ty stromy na koleje padají pořád Smějící se... Ale to bych se měla ptát asi někde jinde.

To by bylo k Českým drahám, ale k čemu jsem se chtěla dostat - už ve vlaku mi od přítele přišla zpráva, že bych mohla jet jako pomocná síla na jednu akci do Slovinska. Měla jsem spooustu času si to ve vlaku promyslet - třikrát jsem změnila názor - a nakonec jsem jela. Původně jsem se plánovala válet doma u grilu, ale nakonec na to stejně nebylo počasí, takže...

Ve Slovinsku, konkrétně v Ljublani a Škofja Loce, jsem byla naposled snad před jedenácti lety, když jsme tam zavítali se sborem. Už jsem si odtamtud vůbec nic nepamatovala, těšila jsem se, že se tam opět podívám. A jsem moc ráda, že jsem jela. Podívala jsem se tak na škofjalocký historický festival a ještě si prošla okolí města, které určitě stálo za podívanou. Alespoň pár fotek sem pro ilustraci hodím. Vyšlo nám krásné počasí, u nás doma prý bylo "jak na Sibiři" - já jsem přijela pěkně sežehnutá.

Teď už sedím v posteli a hrozně moc se těším, až se přikryju a budu spát. Kdyby se vám někdy poštěstilo se tam mrknout, určitě jeďte, já tam z toho okolí byla fakt unešená.

Takže dobrou noc Usmívající se.



Já a do posilovny?! Nikdy!

20. června 2018 v 16:27 | BÁRA |  BLOG
Kdybyste mi ještě před třemi měsíci tvrdili, že budu každý týden minimálně jednou v posilovně, asi bych jen nevěřícně kroutila hlavou. Proč, připadalo mi to jako nepotřebné, jako blbost? To ne.

Vždycky jsem spíš byla v tomhle ohledu dosti stydlivá. Jasně, ve škole nějaký ten tělocvik byl, ale já byla vždycky jen velká neohrabaná holka, která se v legínách moc necítila. Teď je mi 23 a na to, kolik mi je, se mi zdravotní problémy jen hromadí. A když jsem se nad tím tak zamyslela, došla jsem k závěru, že by nebylo od věci trochu poupravit svůj životní styl.

Do posilovny bych nezačala chodit, nebýt mé nové spolubydlící, která nám oznámila, že v pondělí od tří prostě jdeme do posilovny! Moje reakce byla dost skeptická, co vám budu povídat - já? Co tam budu dělat? Ale po prvních minutách v posilce jsem tomu propadla. Proč jsem se sem tolik bála jít? Proč by mi tu mělo být trapně? Nikdo si mě tu nevšímá, každý tu je jen kvůli sobě.

Takže pokud se ve vás zmítají jen samé pochybnosti a vlastně byste chtěli do nějakého fitka chodit a jen je vám to blbé - zapomeňte na to. Jde jen o ten první krok, sebrat se a jít tam. Pak zjistíte, že je to hrozně super a budete se tam pořád vracet, tak jako já.

Nejsem sice bůhvíjaký tloušťík, ale co shazovat trochu mám, i když kvůli tomu tam úplně nechodím. Chci se alespoň trošku, trošííčku, trošilililinku dostat do formy. Nemít tak plandavé ruce a možná o centimetr menší obvod břicha. Momentálně tam ale chodím proto, že je mi potom fakt skvěle. Nevěřila bych, co může chvilka běhání na pásu a nějaký to cvičení na nohy a ruce zvednout náladu. A co je super, když jsem řekla svojí mámě, kam jsem se rozhodla chodit, začala chodit se mnou ^^. Už rozhodně nemám blok, že tam sama nejdu (zrovna před chvilkou jsem se odtamtud vrátila), ale občas tam mít spřízněnou duši je fajn.

Pro mě je to tak obrovská změna hlavně proto, že ke sportu jsem nikdy zrovna vedená nebyla. To, že se teď každý týden potím v posilce je pro mě tedy něco nového.

Nejde o ty fyzické dopady na tělo, ale hlavně psychické. Takhle dobře mi už dlouho nebylo.

Jak to máte vy, chodíte do fitka, sportujete, co děláte? :-)

Nový blog, úvodní článek

19. června 2018 v 20:17 | BÁRA |  BLOG
Moje nadšení ze založení nového blogu postupně opadá, protože se mi odmítá přidat úvodní článek, který momentálně píšu již potřetí. Doufám, že co nevidět přidám už regulérní článek a layout budu mít dořešený.

Mějte se krásně!