Já jsem to konečně dokázala!

18. července 2018 v 19:56 | BÁRA |  BLOG
Byl to hned jeden z prvních článků na tomto blogu, který jsem věnovala svému začátečnictví v posilovně. Abych to trochu zrekapitulovala - ke sportu jsem nikdy nebyla vedená, ne že by mě vlastně nebavil. Sportovní hry ve škole mě vždycky bavily, ale pak mi to začaly komplikovat zdravotní problémy a rada doktorů byla: necvičte.

Takže se ze mě stal takový programový povaleč - abych se pořád nevymlouvala na zdraví, přijala jsem to jako svojí charakteristickou vlastnost - jsem lenoch a ti prostě nic nedělají. Spousta lidí kolem mě si to ani neuvědomovala, ale hrozně mě to užíralo. Všichni bezstarostně skáčou do vody a dělaj blbiny a já prostě nemůžu.

Po těch letech ale nastal zlom. Zdravotní problémy nezmizely, ale sžila jsem se s nimi. Radu "necvič" jsem zahodila za hlavu, protože mi díky ní přibyly akorát další problémy. A teď? Jsem na sebe sakra pyšná!

Vždycky jsem měla pocit, že když půjdu do posilovny, všichni na mě budou blbě čumět, protože neumím pořádně cvičit, jsem slabá a beztvará a upocená jak prase. Ale! Všichni tam mají dost svých starostí. Teď se na každou návštěvu fitka těším, i když si čím dál víc uvědomuju, že to hlavní, co mě baví, je běh. Ve fitku samozřejmě běhám na pásu.

O posledním víkendu jsem šla běhat se svým klukem. Dělal si srandu, že ho určitě předběhnu, když teď tak hrozně cvičím - já jsem totiž nikdy nedoběhla tu krátkou trasu, kterou on běhá pravidelně. Nikdy jsem ani nedoběhla do půlky, a jakmile jsem se v té polovině zastavila, od té doby jsem zastavovala pořád a konce se nedobrala. A právě tentokrát mi udělalo hroznou radost, že jsem s ním bez jediného zastavení celou trasu uběhla, pak se vydýchala, a opět doběhla nazpátek bez jediné zastávky. Jestli to čte nějaký sportovec, možná si ťuká na čelo(kor kdybych řekla, že dohromady to bylo cca 3 km), ale já jsem na sebe ohromně pyšná. Navíc mi po tom běhu bylo skvěle, výjimečně mě nic nebolelo tolik, jako mě to bolelo po dřívějších bězích. Po dvou měsících chození do fitka konečně nějaký progres!

Někdy mě chytne depka, že ačkoliv chodím každý týden do fitka, není nic vidět. Ale teď, když ten rozdíl opravdu cítím, to je jiná.

Když teď řeknu svým kamarádkám ze základky, že jsem začala chodit do fitka, běhám a je to super - tak mě nepoznávají. A já je naprosto chápu. A jsem neskutečně ráda, že jsem se přinutila k té změně, že jsem se přinutila k tomu změnit ten obraz, který viděli všichni kolem mě a na který jsem si zvykla i já sama. Nebylo to lehké, to mi věřtě, zdraví je někdy svině, ale stálo to za to, za to, jak se teď cítím.

To by byl pro dnešek můj srdceryvný výjev, mějte se krásně a přeju vám úspěšný zbytek týdne! Dělejte cokoliv, co chcete, o čem sníte!

BÁRA
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jeife Jeife | E-mail | Web | 18. července 2018 v 20:12 | Reagovat

Prijmout zodpovednost za sebe a sve zdravi je vubec fajn :)

2 ♰Kanatoshiya★HizakiKaya♰ ♰Kanatoshiya★HizakiKaya♰ | E-mail | Web | 18. července 2018 v 21:53 | Reagovat

Blahopřejí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama