Srpen 2018

CHRIS PRIESTLEY: Příšerné příběhy strýce Montaguea (2011)

30. srpna 2018 v 11:18 | BÁRA |  KNIHY
Tohle byla taková hodně odpočinková prázdninová literatura. Příšerné příběhy mi půjčila kamarádka, která už je nasbírala všechny a hrozně se jí všechny knihy ze série líbily. Nechci říkat, že by se mi kniha nelíbila, ale byly to opravdu strašidelné pohádky - četla jsem je po Horrorstöru, takže se to opravdu zdálo jako slabota, hah. Srpen se u mě tentokrát opravdu nese v hororovém tichu - momentálně čtu Kingovu sbírku povídek Mlha a hrozně mě to baví.

Příšerné příběhy vypráví strýc Montague (jak název knihy napovídá). Jeho malý příbuzný Edgar za ním dochzí strašidelným lesem do jeho ještě strašidelnějšího domu, kde se polu usadí ke krbu s miskou cukru, z níž cukr ubývá, aniž by se jí kdokoliv dotkl.

Kniha se skládá z krátkých jednotlivých povídek, které vždycky propojuje nějaký dialog strýčka a Edgara. Strýček má obývací pokoj plný předmětů, k nimž se vždy váže nějaký strašidelný příběh. Opravdu se tyto příběhy staly, nebo si je strýček vymýšlí? Za jejich pravdivostí si strýc poněkud stojí, Edgar je na vážkách. Na konci prvního dílu se ale dozvídáme, že jsou to opravdové příběhy mrtvých dětí, které strýc opatruje - za trest.

Jak jsem již napsala, byla to hodně odpočinková kniha, nemůžu říct, že by mě vyloženě pobavila, byly to opravdu hororové povídky - ale u takovýhle věcí prostě obvykle musíte číst pořád dál a dál, abyste zjistili, jak to teda všechno je. Určitě jsem se nenudila, i když bych knize dala asi pouhé tři hvězdičky z pěti.


BÁRA

Počítačové prázdniny a pracovní "motivace"

30. srpna 2018 v 9:13 | BÁRA |  BLOG
Za posledních čtrnáct dní jsem se opravdu musela nutit, abych otevřela počítač. Plánovala jsem několik článků - a některé dokonce napsala, ale pak se mi zavřel prohlížeč a tento editor si nějak nedokázal zapamatovat, co jsem měla rozepsané a bylo to v čoudu. A to prostě na náladě nepřilepší. Tak jsem si prostě dala skoro va týdny bez počítače, ani jsem nekoukala na žádné filmy a seriály. Super odpočinek.

Už je tu konec srpna a já začínám chytat depresi, že mi zase začíná semestr a že budu muset pořádně vlítnout na diplomku. Už jsem sice začala, ale stránek mám zatím opravdu jen pár a bůhví, jestli je vůbec použiju. Ale opravdu jsem se snažila, aby ano. Tenhle rok bude zas plný stresů. Na konci jara mě čekají státnice a pak ze mě bude paní magistra, způsobilá učit.

Studium na pedáku mě vlastně docela bavilo, teď už studia končí a za rok už třeba budu nastupovat do práce. Upřímně? Děsím se toho. Už mám za sebou dvě praxe ve škole a ta děcka mě fakt hrozně deptala, hlavou mi pořád jenom lítalo, že mám třídu nevychovaných hovad, která nedokáží udržet pozornost.

To mě vede k tomu, že na poslední praxi a asi i pokud mám učit - chci na gympl. Já sama jsem z gymplu (nečekaně), a tam je to prostě jiné. Ne že by děcka nebyla v pubertě, ale pořád jsou na gymplu, kde by měli být zvyklí se učit a obvykle tak tomu bývá. Na poslední praxi mi paní učitelka, která mě vedla, na rovinu říkala, jak to je - a jestli můžu, ať to školství nechodím, jinak vyhořím během prvních pár let - kor na základní škole. Tomu říkám motivace hned do začátku!

Jistí mě trochu druhý obor, který není vyloženě učitelský a tím pádem bych do té školy vyloženě nemusela. Bude to za rok prostě pak boj - boj o to, nedostat se do školy :-D. Ale chtěla bych to zkusit. Třeba mě to bude bavit, co já vím. Hlavně se toho nebát! Což moc nejde.

A tady jedna fotka jako vzpomínka z prázdnin, v předchozích článcích je jich víc :-). Tenhle článek asi nebyl moc ucelený, ale potřebovala jsem se trochu vypovídat z toho, co mě trápí. Což je často škola.


Jak proběhly vaše prázdniny, nastupujete teď v září zase do školy/ začíná vám semestr?

BÁRA

Špageti, panini a limoncello | DOVOLENÁ V ŘÍMĚ

26. srpna 2018 v 17:35 | BÁRA |  BLOG
Byl čtvrtek a mě v sedm hodin vzbudil budík. A je to tady, rychle dobalit a vyrazíme. Směr Řím!

Moje ségra je taková hodně aktivní cestovatelka a už před několika měsíci mi psala, že našla hrozně zadobře letenky do Říma a jestli bych neletěla. V té době už jsem měla svojí práci, kde si směny můžu docela diktovat, takže jsem neváhala a kývla jsem!

Z letu jsem upřímně byla hrozně nervózní. Navíc jsem měla sedět u okénka a ségra seděla na opačném konci letadla. Ale! Strach jsem překonala a hrozně jsem si to užila. Neletěla jsem poprvé, ale naposled to bylo před tak hroznou dobou, že jsem prostě musela být nervózní. Přistání bylo super, měla jsem krásný výhled na Řím.


INGMAR BERGMAN: Fanny och Alexander (1988)

20. srpna 2018 v 14:45 | BÁRA |  KNIHY
V názvu téhle knihy jsem se neubránila švédskému názvu - jejich spojka och (naše 'a'), se mi totiž strašně líbí ^^.

Nic od Ingmara Bergmana jsem nečetla, někdo jiný ho může znát spíše jako režiséra, což by sedělo. Jeho knihy jsou takovým záznamem jeho filmů. Teď nevím, jestli se to tak dá říci u všech, to si nejsem jistá. Nedá se říct, že by ty knihy byly přesnou kopií filmu, dá se říct, že jde o dvě samostatná díla. Knihu napsal podle scénáře.

Fanny a Alexandr je příběhem o jedné divadelní rodině - rodině Ekdahlových. Žijou takřka dokonalý život, jejich rodina je plná života, služebnictvo s nimi trácí Vánoce, i když si o nich myslí, že je to praštěné.

Zlom ale nastane, když Oskar Ekdahl mladší, hlava rodiny, umře. Věc sama o sobě by nebyla tak tragická, kdyby osamělá vdova nepadla do náručí biskupovi, který se snaží úplně převrátit jejich zvyky. Děti nemohou mít hračky, jsou trestány za sebemenší prohřešek. Mají vést střídmý a zbožný život - podle toho vypadá i jejich strava - hodně střídmá.

Nejdřív jsem knihu brala jako takový realistický portrét jedné rodiny, ale jen do té doby, než Oskar začal vídat svého mrtvého otce a kdy se mu zjevily děti, které měly být už dávno po smrti. Tohle všechno se děje nenásilnou formou, rozhodně to nebylo nic k vyděšení, není to žádný horor. Náladu Bergmanových příběhů by vám mohla přiblížit Sedmá pečeť. Je to moc zvláštní film, opět prodchnutý mystikou, ale stojí za to, i když se na něj budete muset pro pořádek kouknout ještě několikrát a i tak ho pořádně nebudete chápat.

Tohle jsem přečetla během jediného dne, to už je co říct, v poslední době totiž u čtení moc nevydržím - nebo spíš není čas? Nevím.


BÁRA

KAREL SCHULZ: Kámen a bolest (1942)

16. srpna 2018 v 6:36 | BÁRA |  KNIHY
Tohle je kniha, kterou ocení milovníci historických románů a umění. Já jakožto studentka výtvarné výchovy tíhnu k obému.

Kámen a bolest je román, který vykresluje život Michelangela Buonarrotiho a dobu, ve které žil. Román není dokončený. Schulz ho psal ve 40. letech, stihl začátek 2. dílu, potom ale zemřel.

Michelangelův život je popisován prakticky od jeho narození. Rozpoložení hvězd údajně určilo, že Michelangelova životní cesta bude zářná. Kniha ale ukazuje, že jako kameník to vůbec neměl jednoduché. Na umělce se v té době nepohlíželo zrovna nejlépe, byli to spíš řemeslníci. Jeho rodina se na něj dívala takřka "skrz prsty", byl skoro ostudou - nebyl knězem ani ničím jiným důležitým... Kniha zobrazuje i jeho přítele Niccola Machiavelliho, jeho samozřejmě známe díky Vladaři, kterého napsal. Michelangelo se setkává i s da Vincim, Bramantem a už v raném mládí pracoval pro Lorenza Medicejského.

Pro někoho to bude možná přehlcená kniha se spoustou informací, Schulz ale psal poměrně expresivně, na to, že se jedná o životopisný román, což přidávalo na napětí. Rozhodně je to typ literatury, která vám nenásilně něco řekne o té době. Takhle se nejraději učím dějiny - skrze beletrii. Samozřejmě to musíte brát i tak, že něco si autor domyslel nebo přifouknul, ale hodnota té knihy je myslím nezvratitelná.

Někoho by možná mohl odradit rozsah, ale zrovna tohle je ten typ knihy, u které vám nevadí, že těch pár set stránek má.


Doporučili byste mi nějakou knihu o umělci?

BÁRA

Na skok do Českého ráje | DOVOLENÁ 2018

14. srpna 2018 v 19:13 | BÁRA |  BLOG
Ahoj!

Hned v několika článcích jsem avizovala, že se chystáme s přítelem do Českého ráje (nechce se mi pořád psát "můj přítel", proto zůstaňmě u zkráceniny 'J.'), hrozně jsem se tam těšila a moc se mi tam líbilo. Třeba se to pro někoho stane inspirací, kam by mohl také vyrazit.

Na samotném začátku srpna jsme vyrazili, naším cílem byl Camp Sedmihorky. Přesněji řečeno se jedná o autokemp. Jeli jsme vlakem, cesta byla bez problému. Rezervovaný jsme měli stan s podsadou na 3 noci a pro jistotu jsme si s sebou vzali ještě klasický stan, kdyby se nám tam chtělo zůstat ještě o den déle - náš stan už byl potom dále zamluvený.
To prostředí tam mě prostě okouzlilo, pořád jsem se kochala těmi skálami, které vypadaly jak z pohádky. Nikdy jsem v Českém ráji předtím nebyla, byla to pro mě premiéra. Náš kemp se nacházel u oblasti Hruboskalska, takže naším prvním cílem se stala Hrubá Skála - jedná se o město, které má svůj zámek, na který jsme se také došli podívat. Odtamtud byla krásná vyhlídka na okolí.

Hlavním cílem, alespoň tedy pro mě, byly Prachovské skály. Svezli jsme se vláčkem do Jinolic a odtamtud jsme došli 5 km k Prachovským skalám - trasu jsem naplánovala já, J. byl trochu nakrknutý, že nás to nevyhodilo blíž, ale vlakem je tam to spojení opravdu bídné, takže vina padla na dráhy, ne na mě :-D.


Byl by někdo, kdo by chtěl vytvořit vzhled pro svůj blog ode mně?

8. srpna 2018 v 18:09 | BÁRA |  DESIGNS
Hrozně mi to chybí. Tvorba designů. Uzpůsobování vzhledu blogu obsahu, hraní si s detaily, s barvami, odkazy...

Před x lety jsem denně dělala 4, ale pak jsem sekla s blogováním i s tvořením a bylo po. A proto se ptám:

Byl by někdo, kdo by ode mně chtěl vytvořit vzhled blogu?

1. Nic za to nechci - pouze čitelný odkaz/ ikonku na tvůrce designu.

2. Nedělám vysoce promakané designy se vším možným, ale dělám takové, aby byly přehledné, ale zároveň líbivé - tedy pokud se ti líbí design, co mám nastavený například právě teď. (Bohužel už nemám uložené žádné jiné předchozí, co jsem vytvořila - v historii tohoto blogu můžete najít pouhé dva, které jsem tady stačila nastavit)

3. Nahrávám jedině já sama, nemám dobrou zkušenost s přenecháním této "práce" autorům blogů - každý má své způsoby. S tím se samozřejmě pojí, že se musím přihlásit na váš blog - hanba by mě ale fackovala, kdybych v tomhle ohledu nebyla spolehlivá.

Bylo by skvělé, kdyby se někdo ozval, byť jeden jediný člověk. Zítra odjíždím na pár dní do zahraničí, už se těším, až se sem vypíšu z dojmů - jedu totiž do Říma. Takže pokud se nějaký človíček najde, který mi bude důvěřovat, budu štěstím bez sebe, až si to po návratu přečtu.

Mějte se krásně, užívejte si zbytek prázdnin!

BÁRA

GRADY HENDRIX: Horrorstör | Děsivý příběh z prostředí prodejny skandinávského nábytku

5. srpna 2018 v 17:39 | BÁRA |  KNIHY
Tohle je jedna z knih, které jsem ukořistila v Levných knihách za super knízkou cenu, konkrétně 19 Kč. Jestli jste milovníci strašidelných příběhů a narazíte na ni, vřele doporučuju!

Když jsem poprvé viděla přebal knihy, vlastně jsem ani nevěděla, co držím v ruce - je to katalog, nebo kniha? Je to horor, nebo spíše parodie? Přebal knihy totiž hrozně moc připomíná katalog obchodu IKEA a vnitřek je tak výstižně provedený, že vás to v tom úplně utvrdí. Ale jak autor píše - s IKEOU to nemá vůbec nic společného :-).

Krátký příběh se odehrává v obchodu jménem ORSK, který prodává nábytek ve skandinávském stylu. Zaměřujeme se zejména na postavu Amy, která je z této pobočky zklamaná a těší se, až se vyřídí její žádost o přeložení. Tomuto jejímu přání už má být brzy vyhověno, ale její šéf má na ni poslední prosbu: v obchodě se v poslední době staly věci, které nejdou vysvětlit jinak, než že někdo v obchodě přes zavírací dobu zůstává. Ona a ještě její kolegyně jsou požádány, aby spolu s vedoucím, Basilem, tohoto vetřelce vypátraly.

Avšak ještě z kraje noci zjišťují, že to nebude jen tak. Čím dál více jim další a další důkazy nasvědčují, že mají co dočinění s jakýmsi nadpřirozenem, což samozřejmě do poslední chvíle většina odmítá, protože prostě nejsou blázni a pomatenci. Připojí se k nim ještě dva zaměstnanci Orsku, kteří se rozhodli na vlastní pěst natočit ducha - to, že ho ale skutečně uvidí, vlastně nikdo nečekal a kdyby věděli, co se bude dál odehrávat, rozhodně se na místo v noci nevydají. Následují děsivé okamžiky, kdy zaměstnanci bojují o život a ne všem se podaří dostat ven.