Říjen 2018

JOHN IRVING: V jedné osobě (2012)

12. října 2018 v 10:49 | BÁRA |  KNIHY
Vím, nalevo v menu mám odkaz na knihu, kterou právě čtu a tahle to zrovna není. Dějí se i větší podivnosti už jsem jednou četla, je to povídková kniha, hrozně zvláštní, kterou do ruky beru, když nevím, co chci pořádně číst. Osvěžuju si jednotlivé povídky pomaličku.

V jedné osobě je román Johna Irvinga, známého amerického spisovatele, který za scénář k jeho Pravidlům moštárny dostal dokonce Oscara (ano, můžete mrknout i na nějaký film, pokud se vám nechce do obsáhlejší knihy, která za to ale rozhodně stojí!).

Tahle kniha se věnuje homosexuální a transsexuální problematice - nejenom. Je to o problémy s identitou, o přístupu lidí k odlišnostem, o tom, že každý má nějaké to své tajemství. Příběh je vyprávěn z pohledu Williama, už v důchodovém věku vzpomíná na svá studentská léta na Favourite River Academy - výlučně chlapecké škole. William je bi. Je bi a nebojí se to říct a po létech se dozví, že ho za to někteří dokonce obdivovali.

William vypráví o svém mladí, o svém dospívání a také o tom, jak postupně začnou umírat jeho přítelé, jeho bývalí milenci, milenky... Je to doba největšího "rozkvětu" AIDS. Po létech se dozvídá, že na tuto nemoc umřel i jeho milovaný a zároveň nenáviděný Kettridge.

Kniha se dá brát i jako poučení o viru AIDS - v některých pasážích se setkáváme s pacienty, kteří se nacházejí v různých stádiech této nemoci a dozvídáme se, jak nemoc v různých případech postupuje.

Jestli jste ještě od Irvinga nic nečetli, vřele doporučuju. Nejen tuhle knihu, ale i jeho další. Má svůj osobitý rukopis, jeho prostě poznáte. Může se vám zdát, že příliš přeskakuje v ději, což mi obvykle vadí - u něj ale ne, u něj to je dokonce výrazné plus. Mimo této knihy jsem četla Svět podle Garpa - ten bych rozhodně k přečtení doporučila. V jedné osobě, na to, že to mělo bezmála 500 stran, jsem přečetla takřka jedním dechem, beru-li v potaz, že buď to pořád píšu diplomku, nebo čtu knížky na diplomku. Něco od Irvinga určitě stají za přečtení.

BÁRA

Playlistová krize

10. října 2018 v 21:00 | BÁRA |  BLOG
Čas od času se to stává. Mám v ruce mobil, zapnutý přehrávač, ale přejíždím jednu písničku za druhou a nenacházím vlastně žádnou, kterou bych chtěla poslouchat. Jendnoduše bych si mohla do telefonu dát hudbu novou - ale té práce! Jen připojit ten telefon k počítači, hrozná dřina!

Dneska jsem se k tomu konečně dokopala a při hledání nové hudby jsem přišla na pár věcí, o které se chci podělit.

První z nich je, že vždycky když mám nějakou krizi, Nine Inch Nails to jistí. Neznáte je? Zkuste je. Je to vlastně strašně stará skupina, vezmete-li, že když jsem se narodila, vydávali už několikáté album. Ale je to moje srdcovka. Zase jsem si je tedy po dlouhé době do playlistu zařadila. Jejich hudba je ta, kterou si plně vychutnávám hlavně s kvalitními sluchátky. Trent Reznor - jejich frontman - je také ale člověk, který skládá hudbu k filmům. Překvapilo by vás, pro co všechno ji tvořil. Zrovna teď jsem se dívala na dokument Before the Flood, který uvádí Leonardo Di Caprio - a kdo že to dělal hudbu...?

Potřebovala jsem taky něco, co by mě nakoplo, co mě baví poslouchat, když chodím svým zabijáckým tempem po městě. Nedávno jsem narazila na starou písničku od Hollyood Undead a znova se dostala k jejich albu Swan Songs. Nemám na tuhle hudbu náladu uplně vždycky, ale jednou za čas mi to hrozně zvedne náladu.

A v poslední řadě jsem objevila pro mě úplně nového interpreta a tím je SHELDRAKE. Poslouchám teď jeho album The Much Much How How And I. Má to úplně skvělou atmosféru, když to poslouchám, mám chuť se někam rozběhnout a smát se na celé kolo jak blázen - horší bude, až si rozkliknu texty a zjistím, že je to hrozně depresivní :-D (nerozumím úplně všemu, až tak dobrý angličtinář nejsem - hrozný také ne, ale nejlepší rozhodně ne).


Plastové století

4. října 2018 v 12:44 | BÁRA |  BLOG
Tematika plastu a třídění odpadů je pořád více a více omílaná, ale zlepšuje se něco? Zrovna dneska jsem na jednom semináři spolu se spolupracovnicemi prezentovala plán výukového projektu, který se zaměřoval na práci s odpadem. Chtěli jsme, aby si děcka ujasnili, jak se třídí, co kam se třídí, ale především - aby si uvědomily svou vlastní spotřebu.

Kontejnery všude po ulicích sice vypadjí pěkně, ale čím dál víc lidí se ptá - je to vůbec k něčemu? Když pak jedete vlakem a vidíte hned u kolejí obrovskou skládku všeho možného... Dalším levelem je samozřejmě oceán zamořený plasty. Rve mi srdce, když vidím všechna ta zvířata zamotaná do zbloudilých rybářských sítí nebo jejich kostry, které poodhalují, že jejich poslední večeře byl igelitový pytlík. Z tohoto hlediska nenabádám jen třiďte - ale používejte méně plastu.

Sama jsem si pořídila keep cup, i když zpočátku kvůli dosti povrchnímu důvodu, a sice, že se mi líbil. Ale teď s ním čím dál více chodím do kaváren a tady v Brně už jsem narazila dokonce na takové, které vám za kávu sníží cenu, pokud si ji odnesete s sebou ve svém termohrnku.